Byli jste někdy na večírku v Alzheimer centru?

21. 03. 2019 20:30:00
Já ho dnes odpoledne absolvovala jako host a musím se přiznat, že jsem byla napnutá jako struna a zároveň plna obav, protože s tou strašlivou nemocí mám zkušenost a nedovedla jsem si představit, jak se s tou akcí personál popere.

S tím zlým strejdou Alzheimerem bojovala moje maminka, která se mnou žila ve společné domácnosti a bylo to velice smutné a hodně náročné. Několikrát jsme byli vyplaveni, v nestřeženém okamžiku se postarala o požár v kuchyni a opět v nestřeženém okamžiku utíkala z nezamčeného domu.

Takže „furt ve střehu“ a s napětím.

Tenkrát Alzheimer centra nebyla a odmítala jsem ji umístit v domově důchodců, kde by asi musela být uvázaná. Je to už dobrých 30 let, ale nikdy na těch 15 let, kdy s námi v našem domě maminka žila a poslední dva roky s ní i strejda Alzheimer – tak jsme mu říkali- na ten čas nikdy nezapomenu.

Myslela jsem si, že jsme s ním, jako rodina, skoncovali, ale velice jsem se spletla. Stejnou diagnózou trpí starší sestra, a po půlročním pobytu v domácí péči padlo rozhodnutí, že se o ni lépe postarají v centru, které je přímo zaměřeno na pacienty s touto hroznou nemocí. Tak po jakési čekací době, protože je o tato zařízení velký zájem, uvolnilo se místo a před týdnem ji synovec přestěhoval

A tak po týdnu, kdy nám bylo doporučeno, abychom ji nenavštěvovali, jsem za ní včera zašla. Poznala mě, seděly jsme spolu, já mluvila, ona poslouchala, neví, že ovdověla, neví kde bydlela, nepamatuje si téměř nic,neví, že vystudovala vysokou školu, že je autorkou několika patentů, nic neví, jen na chalupu, kterou měli nedaleko města a kam pravidelně jezdívali a kde ona vybudovala kouzelnou skalku, na tu vzpomíná,ale zase už neví, že ji prodali..

A při odchodu jsem ve vstupní hale uviděla plakát s nápisem, že dnes se koná ples pro klienty zařízení. Tak jsme se tam dnes odpoledne, akce začínala v 15 hodin, i se synovcem vypravili, chtěla jsem ji na tu slávu upravit a obléknout, ale ten skvělý personál vše zvládl a klienti už seděli u stolů v hlavní místnosti, načesaní, dámy namalované, stuhy a péra ve vlasech a nastrojené, na stolech jídlo a pití, a když hudba začala hrát, pustili se i s personálem do tance.

Synovec si s maminkou zatančil a pak nám bylo nenápadně doporučeno, abychom se vzdálili, aby se jeho maminka a moje sestra začlenila do kolektivu a zvykala si tam.

A tak tu doma sedím, prohlížím si fotky a říkám si, jestli mě ten zlý strejda A. taky navštíví a jestli ano, kdy asi.

Klidně bych se jeho společnosti vzdala a oželela v tom případě i ten báječný večírek v Alzheimer centru ve Zlíně.

Autor: Ladislava Šindlerová | čtvrtek 21.3.2019 20:30 | karma článku: 21.82 | přečteno: 574x

Další články blogera

Ladislava Šindlerová

Opravdu jsme takoví byli

my, co jsme se narodili před rokem 80? Byli jsme neskuteční hrdinové, kteří se podobají téměř hollywoodským mistrům v boji o přežití. Ale opravdu!!!! Jen se zamyslete. To je přece hotový zázrak , když pomyslíte, že :

29.4.2019 v 14:45 | Karma článku: 34.51 | Přečteno: 912 | Diskuse

Ladislava Šindlerová

Když do letadla, tak vždy s knihou (retro)

a když na kontinent Americký, tak do letadla autora amerického, i když, budiž mi odpuštěno, tenhle autor tak úplně čistý Američan nebyl. Matka byla Němka, co v ní nalezl zalíbení voják americké armády, jjj, vy šikovní jste zajisté

28.4.2019 v 8:50 | Karma článku: 8.55 | Přečteno: 292 | Diskuse

Ladislava Šindlerová

A hotovo, ale byla to stěhování fakt dřina,

jasně, že moc dobře vím o lepším způsobu jak strávit několik dnů , co dnů, stačil by jeden večer s předmětem mé touhy, projet se parníkem po Vltavě noční Prahou, popíjet šampíko a kochat se...

26.4.2019 v 14:30 | Karma článku: 12.04 | Přečteno: 366 | Diskuse

Ladislava Šindlerová

Málokdy se mi v poslední době stalo,

aby mi u nohou klečeli dva muži a čekali na každé moje slovo...........o víkendu se tak stalo a musím se přiznat, že mi to náramně lichotilo, o to víc, že přece jen nejsem v rozpuku mládí a větší kus života mám za sebou.

26.4.2019 v 8:15 | Karma článku: 8.50 | Přečteno: 277 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Miloš Korotvička

NEBYL TEN ŽIVOT DŘÍVE HEZKÝ?

Život je asi hezký pořád. Když se žije a vychutnává. A to umíme v dětství určitě. Zpátečku nezařadíš a jak daleko dojedeš máš hodně ve svých rukou. Jenom si to uvědomit včas. Asi nostalgie.

19.6.2019 v 6:35 | Karma článku: 16.19 | Přečteno: 428 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Československé Italky jsou holky pro všechno aneb Jsme národ silných žen

Když se Češka zamiluje, půjde třeba světa kraj za svojí láskou a dokáže v cizí zemi mnohdy pro ni nepředstavitelné a pro jiné nemožné. Udělá i to, co by ve svém rodném kraji nikdy neudělala.

18.6.2019 v 18:02 | Karma článku: 33.67 | Přečteno: 2358 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Když má chlap radši fotbal než vás

Nesnáším fotbal, asi jako většina žen nedokážu pochopit, proč se banda manekýnů honí po hřišti za kulatým čímsi, přehrává etudy na téma: Paní učitelko on mi zlomil pravítko a dloubnul mě tužkou do zadku.

18.6.2019 v 9:00 | Karma článku: 38.12 | Přečteno: 7201 | Diskuse

Zdeněk Bárta

Moje neomarxistická otcovská dovolená

Jak se člověk dostane na otcovskou dovolenou? Celkem snadno. Musí se stát otcem. Jak? Ten první nejrozšířenější způsob zde nebudu rozebírat. Ten další, méně známý je v něčem podobný. Musíte mít ovšem při styku mnohem delší výdrž.

18.6.2019 v 6:15 | Karma článku: 18.70 | Přečteno: 640 | Diskuse

Pavlína Peťovská

Život v korporátu II: První den v práci

Konečně jsme se dočkali a přišel Den D. Dnes se začne psát historie: příběh kariéry sebevědomého úspěšného korporátního člověka.

17.6.2019 v 16:20 | Karma článku: 22.97 | Přečteno: 1927 | Diskuse
Počet článků 38 Celková karma 15.63 Průměrná čtenost 598

Jsem seniorka, co ji občas popadne touha, napsat o tom, jak a kudy se ubíral a ubírá můj život Hodně jsem cestovala, hodně jsem toho přečetla, prožila a život mě baví.

Najdete na iDNES.cz