„A jak se Ti to stalo, proč ses najednou pustila do psaní blogů?“,

16. 04. 2019 18:45:00
zeptala se mě kamarádka, když jsme si dopoledne zašly na kafé a kousek řeči. Dobrá otázka, opravdu. Jak a proč? Možná vím.

Od doby, kdy jsem se naučila číst a to už je pěkná řádka let, stalo se čtení mým koníčkem, kdeže koníček, kůň to byl. Nejdřív to byly říkanky, pohádky, pak přes Toma Sawyera a rošťáka Huckleberryho Finna, Hrdinného kapitána Korkorána až k “Mayovkám“, mojí velké lásce. Kdo byl ta „velká láska“ to neuhodne nikdo, ale já to prozradím, byl to, přece, ten úžasný a chrabrý Vinnetou.

V té době mi poprvé napadlo, jak skvělé by bylo, kdybych i já dokázala nějaký příběh vymyslet a napsat, ale zůstalo jen u přání. Je pravda, měla jsem svůj tajný deníček a v něm pár neumělých pokusů, ale vzdala jsem to a raději dál pokračovala ve čtení. Už to nebyly knihy odvahy a dobrodružství (KOD), ale romány, které byly v naší bohaté knihovně.

Namátkou:

John Stenbeck- Na východ od ráje, O myších a lidech, Francis Sott Fitzgerald- Velký Gatsby, Něžná je noc a skvělé povídky, nebo taky moje velmi oblíbená Francoise Saganová – Dobrý den smutku,Jeden úsměv, Máte rádi Brahmse? Taky pamatuji na Ságu rodu Forsytů od Johna Galsworthyho , později šel v TV seriál a já už věděla kdo je kdo ........

No a našeho pana Hrabala, Kunderu, Škvoreckého, Vaculíka.....asi je nebudu uvádět všechny, tolik místa a času nemám, ale když jsem se nedávno stěhovala, do jedné školní knihovny a dvou obecních knihoven jsem darovala nejméně 1300 knih a jen své „miláčky“ jsem si nechala.

A když toho máte tolik načteno, poznáte, že se svým „literárním talentem“ jste úplně někde mimo a opravdu nemáte co nabídnout. Tak jsem si řekla, že zážitky z cest, postřehy ze života, mimořádné umělecké zážitky , že možná o ty bych se mohla zkusit podělit. No a jak jinak, než zkusit o tom napsat něco krátkého, co si nemusí „hrát“ na umění, ale jen na jakési sdělení.

Úsměvné bylo, že mi kamarád, se kterým jsem o mé chuti psát blogy mluvila, poradil jakési stránky, kam on píše dlouho a má moře čtenářů, jenže zapomněl mi sdělit, že je to web hodně zaměřený na erotiku a o té já psát neuměla a ani nechtěla. Nakonec jsem si poradila sama a nebylo to ani moc složité, jsem zde, snažím se a baví mě to.

A přidám jeden z prvních.

Ten starý kufr, co zůstal v kotelně,

v rohu, toho se tak trochu bojím, ale vím, že se dům bude brzy prodávat a je potřeba vyklidit úplně všechno. Je tam i pár krabic, jejich obsah beru do rukou a přemýšlím, jak dlouho tam ty věci odpočívají a kdy jsem je vlastně do těch krabic ukládala .

Jenže zrak se mi neustále vrací k tomu velkému kufru, co stojí v rohu a je mi najednou tak zvláštně a smutno.....přitáhnu si ho k sobě a otevřu, tuhle proceduru jsem absolvovala několikrát ročně, kufr jsem otevřela, obsah vyvětrala pak pohladila, vrátila nazpět, jenže dnes to bylo naposledy. V tom kufru jsou uloženy vzpomínky na mého muže, jsou to věci, kterých se dotýkaly jeho ruce, je to pár obleků, které mu tolik slušely, nenosil je rád, ale do práce musel.

Byl vysoký, skoro dvoumetrový, chytrý, pracovitý, rozvážný a laskavý, já byla neřízená střela, ale on mě vždycky nasměroval tak skvěle, že jsem moc škody nenapáchala.

My, jeho tři holky, my jsme ho milovaly, byl to jejich úžasný otec a můj báječný manžel Tony.

Holky nemohly pochopit, že dokážu hodiny sedět u toho otevřeného kufru, probírat věci v něm uložené, jeho obleky a vzpomínat na náš krásný společný život, protože když jsem zavřela oči, byl tam se mnou. V ruce jsem dnes zase držela hodinky, které v tom nešťastném okamžiku měl na ruce a stále je na tom náramku zbytek po pár kapkách jeho krve.

Tak jsem se dnes rozloučila s věcmi, kterých se dotýkal a které oblékal, ty se do mého nového malého příbytku opravdu nevejdou, ale v hlavě i v srdci mám stále místa dost, tam mi zůstane navždy.

Autor: Ladislava Šindlerová | úterý 16.4.2019 18:45 | karma článku: 12.34 | přečteno: 266x

Další články blogera

Ladislava Šindlerová

Opravdu jsme takoví byli

my, co jsme se narodili před rokem 80? Byli jsme neskuteční hrdinové, kteří se podobají téměř hollywoodským mistrům v boji o přežití. Ale opravdu!!!! Jen se zamyslete. To je přece hotový zázrak , když pomyslíte, že :

29.4.2019 v 14:45 | Karma článku: 34.50 | Přečteno: 908 | Diskuse

Ladislava Šindlerová

Když do letadla, tak vždy s knihou (retro)

a když na kontinent Americký, tak do letadla autora amerického, i když, budiž mi odpuštěno, tenhle autor tak úplně čistý Američan nebyl. Matka byla Němka, co v ní nalezl zalíbení voják americké armády, jjj, vy šikovní jste zajisté

28.4.2019 v 8:50 | Karma článku: 8.53 | Přečteno: 288 | Diskuse

Ladislava Šindlerová

A hotovo, ale byla to stěhování fakt dřina,

jasně, že moc dobře vím o lepším způsobu jak strávit několik dnů , co dnů, stačil by jeden večer s předmětem mé touhy, projet se parníkem po Vltavě noční Prahou, popíjet šampíko a kochat se...

26.4.2019 v 14:30 | Karma článku: 12.04 | Přečteno: 364 | Diskuse

Ladislava Šindlerová

Málokdy se mi v poslední době stalo,

aby mi u nohou klečeli dva muži a čekali na každé moje slovo...........o víkendu se tak stalo a musím se přiznat, že mi to náramně lichotilo, o to víc, že přece jen nejsem v rozpuku mládí a větší kus života mám za sebou.

26.4.2019 v 8:15 | Karma článku: 8.49 | Přečteno: 275 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Iva Marková

Kdo měl víc pole, byl zavřený

Bohuslav Veverka se narodil v roce 1936. Celý život strávil na jednom místě, v rodinném statku v Kunvaldě.

22.5.2019 v 22:48 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 56 | Diskuse

Vladimíra Frančáková

Ještě ta pomyslná tečka

Deníčku můj, jistě si vzpomínáš na mé nedávné vyprávění o lidech, které potkávám. Mnohé bylo nedopovězeno. Chybí ještě ta pomyslná tečka. Tak se k tomu vrátím ještě jednou. Dovolíš? Bude to opravdu naposledy.

22.5.2019 v 22:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 69 | Diskuse

Michaela Muzikářová

Každodenní život s Italem a italská kultura

Dnes vám předkládám výběr italových (a teď už vlastně i mých) zvyků a nezvyků a perličky z našeho soužití...

22.5.2019 v 12:40 | Karma článku: 23.72 | Přečteno: 784 | Diskuse

Lenka Tkáčová

Diagnóza „voľná noha“ alebo čo je to sloboda pre freelancera?

Aké to je, začínať na voľnej nohe v jednom z najdrahších miest sveta? Čím všetkým si musíte prejsť a čo vás čaká? Nedávno som zmenila svoj život od základov a presťahovala sa do Londýna. Toto sú moje skúsenosti.

22.5.2019 v 11:42 | Karma článku: 10.76 | Přečteno: 255 | Diskuse

Jana Klenorová

Katova pomsta

"Práce, která se mi nelíbí, ale dělám jí rád!" Taky vám to zní to jako paradox? Nemusí být. Příběh z doby neurčité, patřící i do té dnešní.

22.5.2019 v 8:50 | Karma článku: 9.30 | Přečteno: 309 | Diskuse
Počet článků 38 Celková karma 16.13 Průměrná čtenost 596

Jsem seniorka, co ji občas popadne touha, napsat o tom, jak a kudy se ubíral a ubírá můj život Hodně jsem cestovala, hodně jsem toho přečetla, prožila a život mě baví.

Najdete na iDNES.cz